Srdíčka..kytičky našich babiček..Mám je moc ráda.

Pro mě jsou to kytičky upřímnosti..důvěry a lásky.

Jsou něžné a svítí na sluníčku do dálky.

Nikdy jsme je neviděla v žádných kyticích..nedarují se..

Ono také někomu darovat nebo otevřít srdce  se také někdy nevyplácí.

Naštěstí jsem za života moc falše ani přetvářky nezažila nebo jsme si to tak nějak nebrala.

Jen jednou..jsem nějak přijala do svého srdce pár lidí..upřímně a srdečně.

Věřila jsme že je to oboustranně..vypadalo to tak ..

Důvěra,spontálnost,umění vyslechnout nebo jen tak si navzájem najít společné zájmy..užívat si chvilky pohody,víkendy,dovolenou..Podat druhému ruku když potřeboval,pohladit slovem..podržet při trápení..

Je pravdou že někdy bývá člověk slepý a hluchý a nevšimá si varovných signálů...

Nu co..pak přijde realita..a pochopení že některé věci mohou být pro jiné jen mezičasem ,

než se najde něco zase někdo jiný.

Prý změna je život,je třeba  lidi střídat podle potřeby a nálady..

Nu a tak se stane že lidem ke kterým jste se cítili blízko..už nestojíte za jediné slovo..

pozdrav,zájem..prostě najednou neexistujete..

zabolí to,ano..ale čas je milosrdný  a postupně naučí otupět.

Je to poučení.....ale  nezavírám vrátka..lidi mám ráda ,jen musím být opatrnější a víc vnímat detaily aby se včas poznalo..kdy je ten druhý zrovna jen jako chvilková potřeba..