Dnes byl můj dlouho očekávaný,obávaný den..několik probdělých nocí,strach,

mnohokrát rozhodnutí to vzdát..ale nevzdala jsem to.

Díky mé jaterní nemoci jsme přišla o zuby,,neustálé záněty dutin a uší,trvalá rýma..prostě  zuby,musí ven..A tak jsme dnes jela k zubaři do Prahy...Jedinný ke kterému mám důvěru,neboť je to zubař rodinný který má navíc ordinaci v rodném domě mého muže.

Nevěřím na nešťastnou 13 ,neboť 13 jsem rozená..ale nikdo si neumí představit jakou hrůzu jsme z toho měla,uvnitř.Nechtěla jsme fňukat ,naříkat tak jsme mlčela.Nesmím narkozu a tak jen ta hrůza jak mě celou horní dáseň umrtví když musí řezat,trhat ,čistit kost a šít..

Na křesle jsme se klepala jako sulc..ale pan doktor mě uklidňoval jak mohl a nakonec řekl že když budu tak vystresovaná že mi nezabere injekce..

A tak jsme odevzdaně otevřela pusu,zavřela oči a v duchu počítala...a počítala..a počítala..

Dvě hodiny na křesle...No nebudu to hrotit..Lékař mě tichým hlasem říkal postup co dělá..já nevěřila vlastním uším..necítila jsem totiž vůbec ale vůbec nic..

Ani injekci,ani skalpel,ani  trhání,broušení a ořezávání kosti..ani šití..

Jen jemné šumění přistrojů (nemůžu říct ani vrtačky..protože tak jak jsme ty zvuky znala to nebylo ani náhodou)jen tichounké bzučení..

Po dvou hodinách práce jsme byla propuštěna a ještě mi lékař dal prozatímní náhradu abych mohla jíst..

manžel mě vezl autem a i když vše přišlo k sobě a já čekala bolest..nic..Prostě nic nebolelo..nekecám.

Te´d už vím že až půjdu za týden  znova tak se nemám čeho bát a věřte nevěřte šíleně se mi ulevilo..

JÁ SE NEBOJÍM ZUBAŘE!!!!!!!